Duše kamene
Bývávalo zvykem. Někdy se podobalo více rabování, neúctě a zlodějině. Jindy bylo projevem dobrého ohleduplného hospodaření s přírodními zdroji. Bývávalo zvykem, kámen už jednou z břicha matky Země vytěžený a tisíci doteky lidskou rukou opracovaný, používat znovu a znovu. Když jednu úlohu splnil, na jiném místě znovu oživl. Kámen už jednou vyrvaný ze skály je totiž bytost věčná a vděčná nám zahradníkům, když jí dáme nový úkol. Nazývám to reinkarnací. Plotny, haklíky, divočina, nárožáky a kdejaká jiná kameničina ukončí svou službu na jednom místě, ale jejich krása tím nevyčpí. A tehdy je vezme okouzlený zahradník moudrý kámen s patinou. To je, panečku, pro zahradu jiná matérie ...