Nikoli se slámou ze staré matrace, jak trápilo pana Nerudu, ale se zahradní nádobou a jejími „obyvateli" v nepřejícné zimě. V dobách největší slávy velkých žardiniér byly řešením zasklené oranžérie. Každý podzim se velké nádoby vláčely pod jejich ochranu, na jaře za trest zpět do zahrad. Únavné, složité, těžké. S tím už nás nebaví se zlobit. Současné „retro" velkých nádob s nimi počítá jako s trvalou součástí zahrady, a proto jsou z materiálů neporézních, odolných vůči trhací síle mrazu. Někdy jsou dokonce nádoby i uvnitř tepelně izolované a rostliny se používají statečné, mrazu odolné. Nedá se to přehlédnout. Jsou tady zpátky. Veliké zahradní nádoby na rostliny. Chcete-li udělat dojem, říkejte jim žardiniéry. Ať tak či onak ...