S umanutostí, možná hodnou lepších důvodů, se znovu a znovu trápím pohledem na podivné ploty, plůtky, hradby plechové, pletivové i dřevěné, které v Čechách vytvářejí charakter a výraz uliční fronty venkovských domů. Řešení tak nepodobné přátelské atmosféře otevřených veselých předzahrádek v Německu, Anglii o skandinávských zemích nemluvě. A tak, na tomto místě, kde jsem už dříve vyslovila několik přímluv k tématu zahrad, dnes skromně vyslovím ještě jednu: Předzahrádky by měly být v kultivovaném sídelním souboru věc veřejná. Že oplocení je o bezpečí především? Že to žádají místní divoké mravy? Iluze plotu při špatně zabezpečeném domě ...