Nedá mi, musím. Prostě musím oprášit svůj notně ohmataný výtisk Zahradníkova roku od pana Čapka. Každičký řádek do kamene tesat! Věty k tématu poťouchlého měsíce února nevyjímaje. „Tento záprtek mezi měsíci, tento měsíc nedonošený, přestupný a vůbec nesolidní, vyniká nad všechny ostatní svými potměšilými záludy... Jednou rukou nám lahodí, druhou nám luská pod nosem..."A já vám řeknu, že tenhle nanicovatý zimavý měsíc je pro mne, zahradníka, profesí, časem velké legrace: Pozoruji, jak si vy, zahradníci zálibě propadlí, začínáte protahovat zimou ztuhlé nožičky, mžourat slepě do prvního slunce a vůbec projevovat známky úspěšného přezimování. Každý rok je to stejné. Každý rok ...